Objevili ho tenkrát pod Machu Picchu. Měl dlouhé černé vlasy. Neuměl číst ani psát. Taky ho poprvé posadili na kolo a pustili s kopce. Daleko nedojel, neboť se mu do přehazovačky zapletl jeho indiánský cop.

Skalpovat ho? Byli by nařčeni z rasismu a dehonestace jeho kmene.

A tak ho v tichosti zase honem rychle poslali i s kolem ve vlasech zpátky domů. Od té doby se pod Machu Picchu rodí děti s kolovými součástkami na kebuli.

Šla po červeném koberci a bosé kotníky jí pohlcovala plyš. Rychle nasakovala krev. Už jí sahala po kolenou, ukousla jí stehno. Ohnala se po ní rukou. Ukousla jí prsteníček. Už není poznat, že je vdaná. Už není. Vůbec.

Všude kolem mocně zakvétaly šeříky. Zabořila do nich nos a zhluboka se nadechla. Dech uzmul i včelu a vtáhl ji do jejího čarovného chřípí. Včela chvíli rejdila útrobami, než znovu našla nosní dírku a šťastná vyletěla ven. To vám byl krásný den!

Měl nádhernou žlutě strakatou ponožku. A ta se jednoho dne smrskla a pohltila ho i s jeho krásnýma velkýma rukama- jako velryba Jonáše.

Ale i Jonáš pak znovu spatřil  slunce. Tak i on doufá, že té tmy už brzy bude konec.

Kašpar dal do držky Muškovi. Muška vyplul přední zub. Rozlítil se velice a též Kašpar po chvíli o zub přišel.

Kašpar znovu na Mušku zaútočil a tomu vypadly dvě stoličky. Muška se nedal a i Kašpar posléze pozbyl dvě stoličky.

Teď přišla řada na řezáky.

Kašpar Muškovi takovou ubalil, že Muška přišel o řezák z levé i pravé strany naráz. Muška takovou mušku neměl a musel Kašparovi střihnout dvě za sebou, aby i Kašparovi vypadly řezáky z obou stran.

Kašpar se zasmál a plivajíc na zem krev, kopl Mušku kolenem. Muška zub rychle polkl, ale Kašpar se nenechal obelhat. Muška prudce vykopl a Kašpar zub projistotu taky polkl.

Tu se Kašpar napáhl k novému úderu, ale Muška na něj otevřel už úplně vykotlaná ústa. Nu, škoda, že byl Muška tak kolozubý. Mohl to být ještě chvíli docela napínavě vyrovnaný zápas.

Měl tak velké ruce, že se mu do nich schoulilo černé kotě a tiše dřímalo. Nosil je půl dne. Jak poklidně vydechovalo, fouskama ho lochtalo mezi prsty. Začal z toho kýchat. Jak jinak ventilovat to přepětí? Kýchal tak mocně, až vykýchnul myš.

Kotě prudce zbystřilo, vyskočilo z dlaně a pustilo se za myší.

A velkorukému začalo bý smutno. Jeho krásné dlaně zůstaly prázdné.

Zatoužil po kamarádovi. A tak šel na zahradu, chytil husu pod krkem a vytrhl jí jeden brk. Lochtal se asi půl hodiny a pak na jeden kých vyplivnul krásného psa.

Kdyby se byl lochtal víc, mohl mít i koně. Ale stejně by ho neměl kde ustájit, tak co.

Už toho má plné kecky. Rozhodla se, že pojede do Bogoty pěstovat koku. On jí v tom podporoval, protože věděl, že je to jen další z jejích úchylných verbálních projevů.

"Neumím španělsky..." snažila se na něco vymluvit.

Vševědoucně se pousmál: "Koka jazyk nepotřebuje!"

Ne, koka jazyk nepotřebuje. Ale když si ho vytrhla, pochopila, že ona ano.

Na jeho vyholené hlavě se odráželo vycházející slunce. Jestli mu do večera nevyrostou vlasy, bude se na jeho lebce odrážet i slunce zapadající.

Oskar se rozhodl jít pěšky po dálnici z Prahy do Kutné Hory.

Naštěstí tam dálnice nevede, tak se měl aspoň na co vymluvit, když si to po pár kilometrech rozmyslel.

Farář vylezl na samou špičku kostela, že se tam oběsí na korouhvičce kvůli všem neznabohům. Jenže mu podjela noha a on spadl dolů. Zlomil si ruku a to by se už na vrcholek šplhalo blbě.

Rozhodl se, že radši přehodnotí svůj postoj k nevěřícím a nebude klást na lidstvo takové duchovní nároky.