Elenka měla tak dlouhé nohy, že si je dokázala sedmkrát omotat kolem krku. Jenže jednou zakopla a přidusila se na té své noze natolik, že se svých dlouhých priorit vzdala a uložila si je na půdě na lepší časy.

A to jedna kachna zas chtěla být nesmrtelná, a tak se naschvál nechala odprásknout myslivcem, aby si dal její péro za klobouk a aby si ji nechal vycpat, ale on to byl alergik, takže kachnu jenom sežral a zbytek zahrabal do hnoje.

Jeden chlap strašně nenáviděl zelenou barvu, tak se ta barva naštvala a skočila mu do obličeje. A on se té barvy už nikdy nezbavil, i když se nalíčil a namaloval si rty na rudo, tak stejně zas ta zelená prosákla a jeho obličej vypadal jako rybí kebule, než se do ní zatne vánoční nůž.

Jeden chlap spolkl celé akvárium, ale pak nakonec vyplivl tu vodu i rybky a v břiše mu zůstala jen ta skleněná nádobka, tak pak chodil strašně opatrně, aby náhodou nezakopl, to akvárko nerozbil a ty střepy mu nerozřezaly žaludek. To by se totiž zjistilo, že před tím akváriem sežral ještě včelín, traktoristu a trabanta z roku 1956.

Jeden chlap poslouchal rádio, ale pak už mu lezlo na nervy, tak ho chtěl vypnout. Ale ono se pořád protáčelo, tak ho strčil do mikrovlnky, aby bylo už potichu. Pak sice už neměl ani rádio ani mikrovlnku, ale zase se nadchnul pro lžícohru o sklenice s vodou. Tak aspoň k něčemu to bylo dobré.

Byl jeden tchoř, a ten byl tak nervní, že si prokousl pravou tvář. Ale že by ho to uklidnilo, to teda ne.

Protože jedna povídkářka uveřejňovala na blogu své chtivé poblázněné povídky, kdosi jí ten blog zatknul. Ale nikdo neví, co to znamená.

A ta masochistická kamarádka zase měla kalhotky s rukama, a protože ty ruce byly takové omaklivé, věnovala kalhotky své jemné kamarádce z předchozí povídky. Jej, ta měla radost.

Měla jeden kabátek, a ten ji neustále hryzal do krku. Kdyby ji aspoň lízal, to má radši, ale on ne. Tak ho darovala své masochistické kamarádce.