Každé ráno se vyválel v medu a peří, a pak běhal po půdě kostela a tahal za šňůru od zvonu. Ještě že měl zvon utržené srdce, tak se jen klinkal do rytmu jeho medovopéřových orgií, jinak by si lidi určitě stěžovali na ten neurvale zběsilý zvuk.

Pohyb zvonu ho vzrušoval a nebylo rána, kdy by odolal a neskočil by na onen pohupující se obří kolos a své tělo k němu pevně nepřimknul. Každé ráno si připadal jako barokní anděl s nahou prdelkou.

Každego rana se wywoloł w miodu a piyři a potym gunił po guře koščioła a čiungnył za porwuz od dzwunu. Ješče že mioł dzwun urwane serce, tak se jyny bambyloł do rytmu jego piyřowomiodowych orgijuw, inačy by se ludžie nastopero stěžovali na tyn džiwoko urwany džwiynk.

Bambylanie dzwunu go wzrušowało a niebyło rana, gdy by odoloł a niehupsnył na tyn kiwajuncy šie morowy kolos a swoje čiało by ku nimu niepřilepił. Každe rano se čuł jako barokni anjioł ze sagum dupkum.