Metro se rozjelo a ona si na stanici zapomněla tvář. Ještě že píše tak krasopisně a že si v depu přečetli, co po nich vlastně ta bezvýrazná paní chce. A tak jí obličej našli a dovezli.

Ale nepředali. Jakpak jí asi bez obličeje mohli identifikovat? Co když se chtěla jen za někoho vydávat? Celé to mělo ještě ošklivou dohru, protože se s ní rozešel přítel, protože nepoznal, kdy se na něj jeho ženka usmívá a kdy zlobí.

To je tak, když místo na sebe myslíte moji milí na blbosti.

Metro se rozjechało a uuna se na zastawce zapumniała twař. Ješče že piše tak pieknie a že se w depu přečytali, co jim ta beztwařowo panička chce. A tak ji obličej našli a dowiyuzli.

Ale niedali ji go. Jak by jum tež isto mugli identyfikowač? Co gdyž se chčiała jyny za kogoši wydowač? Cało to było ješče morowo škaredne, bo se z nium rozešeł tyn jeji chłopek, bo nieporadžił poznač, kiedy se na niego jego žunka ušmiycho a kiedy mročy.

To je tak kiej uopruč na šiebie moji drodzy myšličie na cypowiny.