Kemarin si veze svůj krámek domů úzkou uličkou Dago Timur. Zahlédne bílou holku, tak ještě naposled zkusí zazvonit na zvonek. Ona sklopí oči. Ještě zazvoní. Ještě. A pak jede dál. Krámek poskočí a Nasi Goreng se mu rozsype na zem. A z rýže povstanou ptáci a sednou si nahoru na srpek měsíce mešity a zpívají, až srdce usedá.

linkuj.cz jagg.cz vybrali.sme.sk