Strčila nohu do horkého sopečného pramene. Za chvíli ji vytáhla. Růžovou, měkkou a uvařenou. Hned se seběhlo několik Indonézanů a chtěli si kousnout. Ale ona jim nedá. Jenom jemu.

Udělal si výlet. Nejdřív vystoupal na jeden pahorek. Pak na druhý. Pak se sklouzl dolů, těsně minul prohlubeň a stoupal na její pahorek nejmilejší. Miloval tyhle každovečerní procházky po jejím těle.

Milovala slunce, které klouzalo po ránu po jeho břiše. Snažila se ho lapit do dlaní, ale vždycky jí uteklo. To ráno si vzala síťku na motýly. Díval se na ni skrze dalekohled z prstů. Dva lovci. A líčí na sebe. Jako vždycky. Jako každé ráno.

linkuj.cz jagg.cz vybrali.sme.sk